tema

Co pa blog, ale jmelí!

26. prosince 2011 v 18:03 | ♥Yutunosha♥
Ahooj! Tak na své nové čtečce brouzdám po netu (Amazon Kindle 4)...tak koukám na téma týdne!
Ten, který ho vymyslel zná Cimrmanovy hry, nebo aspoň dlouhý, široký a bystrozraký...
Jestli si myslíte, že jsem dostala záchvat tropického šílenství, taaaak ne! *až teď*.
Jestli neznáte Cimrmana, tak okamžitě googlit xD.
Chvíli budu mluvit vážně, od teď *a dost xD*. Vánoce jsou svátky pohody a klidu, omamných vůní, které nám zastírají smysly a mlží mysl.
Doufám, že se vám svátky povedli a každému člověku na celém světě přeji hodně štěstí...
A těm kteří sledují Cimrmana a aspoň tuší o čem tu žvástám.....

"Tetřev hlušec, tetřev hlušec, slyšíte mně?"
"Co si říkal?"
"Blboune blbá, nadřízená!"
"Skvělí, ani slovo neslyšim"
"To je dobře xD"

Sice to není přesný, ale každej Cimrmanofil to poznává a jestli se vám to nelíbí, tak máte smůlu, protože o přestávkách se vchody zamykají...a mezitím si přečtěte pohádku "Kašpárkův hrobeček" nebo "Jak chudák ještě k větší bídě přišel" xD
A pro ty normální zase někdy xD.

Václav Havel

19. prosince 2011 v 18:54 | ♥Yutunosha♥
Jistě jste zaregistrovali smutou zprávu o ztrátě Václava Havla. Nebudu psát článek o jeho politických aktivitách, protože každý má jiný názor a nehodlám se přít a špinit něčí jméno.
Měl slabé i silné stránky, slabých stránek měl bohužel taky dosti, ale myslím si, že silné převažují.
Nevidíme do jeho soukromí, ale myslím si, že to neměl jednoduché. To víte smrt blízské osoby, jeho bývalé manželky.
Poslední dobou to na něm bylo vidět, byl už starší, ale snad i proto že ho sužovala nemoc byl tak sešlý a s přemáháním usměvavý.
Nevím co k tomu říct dál, protože chci být objektivní a o mrtvých jen dobře. Proto budu dodržovat smutek, nejen proto, že byl prezident, ale zanikl člověk, který pro naši zemi znamenal revoluci.

Pravopis ( a kurňa)

15. prosince 2011 v 19:30 | ♥Yutunosha♥
Ahoj, jistě jste teď zvědaví, kolik- že chyb v tomto článku udělam *nadnesený výraz*.
Nemusíte to počítat, bude jich hodně.
Ale k věci...
pravopis už v této době není až tak důležitý. Kdo je ve škole tak ano, ale v práci...píšou se dopisy? Minimálně a word vám to podtrhne červeně. Kdo je na gymplu či v osmé nebo deváté třídě, jistě jste měli možnost psát olympiádu z češtiny.
Nechci se chlubit, ale první z osmiček a 2. i z devítek...*na body se neptejte, radši!* . Jinak kdo postupuje v březnu do okresu z olympiády z čj, tak plsky napište do komentíků aby sem jako věděla co čekat xD
Ale díky pravopisu poznáte na blogu.cz člověka, víte jak? Jistě jste viděli blogy, kde se píše asi nějak takle:
"AhOjÍQ pŘáTeLíŠkOvÉ" , ano, ano, je to neuvěřitelné, ale opravdu tací existují *nikoho nejmenuju ani nenapadam* .
Je to jejich věc, ale mít slovníček na článek na blogu, který je napsán "češtinou" či si pozvat experta, to nevidím jako dobrou vlastnost onoho či oné blogaře/ky .
Potom jsou lidi, kteří nemají jedinou chybičku ve článku, to je další extrém, ale obdivuhodný...sice když na vás někdo promluví takhle:
" Dnes jsem musel konstatovat, že ve školní budově je mnoho lidí s nepřijatelným rozumovým indexem, který svědší o blablabla...." , neumím psát moc kudrbnatě´, takže to nebyl moc výstžný příklad, ale text, ve kterém znovu musíte na rozřešení mít vedle sebe slovník, teď už spisovné češtiny, není taky dobrý, protože někdy smysl slov opravdu nechápeme, ale to se samozřejmě netýká nějakých firemních či jiných finančních blogů či stránek.
Nejvíce si považuju lidí, kteří napíšou článek bez pravopisných chyb a také promluví ke čtenářům jejich jazykem...například blog.blog.cz a jiné... oceňuji také vkládání toho co si opravdu blogař myslí, ne tto co je přijatelné.

Jaký je váš názor?

P.S.- omlouvám se za chyby, ale znáte mne, negramota xD

Déšť

27. října 2011 v 16:18 | K@at
Je večer, luna je zakrytá zlověstně vipadajícími mraky. Lidé prchají do svých domácky vonících bytů, jenom já bloudím po ulici. Boty klapou o rozmočenou zem. Kapky deště mi smáčí vlasy a vítr si pohrává s lokýnky vlasů jako s panenkami. Zápas s deštěm a větrem už jsem vzdala a tak jen jdu a nechám si kapky stékat po rtech. Lidé okolo mne spěchají, mávají rozbitými deštníky, jak jim je vítr převrátil. Pobíhali vedle mne a mně se zdálo, že se čas zastavil. Všemi mými smysly jsem vnímala déšť a vítr, šustící listí a pocit uklidnění a jistoty. Vnímala jsem, jak se mi vítr snaží dostat pod svetr a na důkaz stálého protestu, jsem se víc zachumlala do svetru. Déšť byl neúprosný a proto jsem za chvíli byla promočená na kost.
Někteří lidé se za mnou ohlíželi a kroutili hlavami. Mě, upřímně, to bylo naprosto jedno, do společnosti nikdy nezapadnu. Vždy budu černá ovce, ten, kdo jde proti proudu. Komu to vadí? Kámošům? Rodičům? Učitelům? Ach, teď mi tyhle lidi jsou ukradený, teď se cítím opravdu dobře. Dešti nevadí, že nespěchám domů a nestřásávám ho s oblečení. Větru nevadí, že před ním neutíkám a nedržím si klobouk. Můj svetr už vipadal spíš jako houba, ale nestěžoval si. došla jsem domů, zalovila jsem v kapse a vytáhla jsem svazek několika postříbřených klíčů. Zasunula jsem jeden klíč do zámku a otočila, zabrala...tím skončila moje idilka. Výtahem nahoru, to bylo něco nepředstavitelného, Každé patro vyhlíželo smuně a doma po domlouvání, že nastydnu jsem si vlezla do pokoje a alespoň jsem se těšila pohledem ven, jak začíná bouřka. Kapky se ke mně snažily dostat, ale bránilo jim v tom sklo a tak skrápěly sklo a slývaly se v uzounkou nitku vody, která tekla líně po okně. Teď už jen zalést do postýlky a dělat broučka, ale a scenérie....

Pošetilé pastelky

10. října 2011 v 17:49 | K@at
Honzíček otevřel krabičku pastelek a rozmýšlel se, jakou si vybere. Přejížděl prstem po pastelkách, až vytáhl zelenou. "Honzíku kamarádi, jdi ven svítí sluníčko.", maminka svým zvučným hlasem popoháněla Honzíka, který vyběhl ze dveří a úplně zapomněla na pastelky.
"Hepčí! Já Snad nastydnu.", kňourá béžová.
"Aby ne, dyť nás nezavřel". bručí hnědá.
Modrá pastelka se odkutálí ke krabičce a odkašlá si, " Promiňte, ale já jsem venku z krabičky.".
Na to se žlutá pastelka ošila a řekla: "Aby ne, dyť by jsi mé kráse jen stínila kdyby jsi byla v krabičce. Modrá pastelka na žlutou vykulila oči, "Já?Tobě?!", ale to už se do toho vložila zelená:
" Prosimvás, přeci musíte uznat, že já jsem nejkrásnější"
"Do očí se ti vysmívám, ty?!", prohodí žlutá a vyšoupne zelenou z krabičky.
"Co to děláš ty horká hlavo!", rozkřikne se hnědá a už už se chystá vyhodit z krabičky žlutou. Bohužel jí předběhne červená,
"Ty nemáš co říkat, ty ošklivko.", žlutá pastelka se na červenou zadívá: " V čem jsi ty hezčí než já? Vždyť žluté je sluníčko a to je středem celého vesmíru.".
" Nenech se vysmát.", prohodila červená, " Červená je krev a bez krve by nebyli lidé.".
Takhle to šlo hodinu, pastelky do sebe strkaly a schazovaly se na zem. Když se Honzík vrátil večer domů, nemohl udivením mluvit, "Vždyť jsou všechny pastelky polámané a po zemi.". Jedno vám musím prozradit, všechny až na bílou, která si samozřejmě myslela svý.

Na útěku

9. října 2011 v 13:21 | K@at
Schovám se ke své starší sestře a víc se zachumláme do potrhané deky. Všude je tma a já se dosti bojím, i když se to snažím skrýt, aby o mně neměla sestřička starost.
Začne mi hladit po zmrzlých vlasech a šeptá mi do ucha, že vše bude dobré. Samozřejmě tomu nevěřím, proč taky? Už je to týden, co jsme byli nuceni s otcem utéct z domova. Jistě si říkáte: "Proč?". My sami to nevíme, otec přišel pozdě v noci domů a začal věci házet do batohu. Obě ze sestrou nás vzbudil a museli jsme se obléct. Vše bylo ve spěchu a i když jsme nabaleny, tak zima se nám dostává pod všechny ty bundy.
"Myslíš ž...že zem...mm", náhle jsem se rozbrečela, moje sestra my stiskla pevněji a upřímně mi utěšovala:
"Neboj, neboj, bůh se o nás postará, i když to bude někde jinde než na zemi",
"Co myslíš že otec udělal?". sestra se podívala ns naše boty, na kterých bylo vidět, že jsme je tahaly přes křoviny a ploty.
Bylo jasné, že to neví jistě, ale určitě to nebylo dobré co provedl. "Nevím sestřičko, ale aspoň jsme tu spolu".
To byla pravda, kdyby jsem tu byla sama asi by jsem se bála.
NAjednou slyšíme kroky, blíž jsme se k sobě přivynuly a více se přikryly dekou. Byly to těžké kroky a podle toho jsme poznali, že přichází otec. Byl špinaví a šaty měl potrhané, z nohy mu tekla krev. "Tati! Co se stalo?". bez odpovědi před nás hodil svíčku a dvě krabičky sirek. Zapálili jsme svíčku a dívali se na plamínek, "Ach, ten je krásný.", řekla jsem se zatajeným dechem, po pěti dnech vidíme plamen svíčky. NAjednou si uvědomujem jak je těžké žít bez elektřiny, nemůžeme se dívat na televiz, nemůžeme si ohřát, upéct jídlo a hlavně si nemůžeme zatopit. Sestra mně smáčela slzami a přiviula si mne blíž k tělu. "Sestřičko neusínej!" volala jsem na ni a také jsem brečela. Spánek mne zmáhal už sem se nechtěla bránit, musíme zůstat spolu.....

společnost

1. října 2011 v 22:10 | K@at
Společnost, každý by chtěl zapadnou a mít nějakou společnost. I já...i ty...ať ukážeme na někoho, vždy by chtěl někam patřit. Někdo do společnosti barbin, někdo do společnosti ghotick.
společnost z nás dělá jiné lidi. Někteří lidi mají touhu žít podle něčeho, neumí žít na vlastní pěst, chtějí mít něco, co jim určuje hranice." Společnost je seskupení lidí se stejným zájmem.", tuto definici vám řekne aspoň přibližně každý, ale je tomu opravdu tak? Samozřejmě že ne, kdyždý je úplně odlišný a někomu se zdá, že to neni dobré. Určitě na škole, v prácinebo vidíte na ulici, partu holek hihňajících se každé holce, co nemá triko os Chanelu a po každém oblíeném klukovi hází flirtovací pohledy.
Nebo naopak ti, co se někam nezařazují mají vlastně svojí společnost....
Myslím si, že společnosti v normálním světě (nemyslím nějaké církevní atd...), jsou jen formou vyrovnáním se ostatním.

Nahota

13. září 2011 v 20:01
Určitě jste zažily, aspoň jednou v životě, že jste se cítili bezmocní, jako nazí. Možná se někomu stala kždýho snad největší můra....být nahý....nahý.

Nahota je strašná věc,
když se stane spadne klec.
Lidi šílí, novinka!
Třesou se mi kolínka.
Strach dal povel krvinkám,
utíkáme k maminkám.

Nahota je nepříjemná,
každý šťasten, kdo ji nezná.
Spolužáci horečnatě,
smějou se a vzhůru na tě.

Už aby to bylo za mnou,
zažente tu dobu temnou.
Probudím se upocená,
to je ale velká zrada!
Sen to byl, nic zvláštního.

Sourozenci

9. září 2011 v 23:24 | Kaety
Já osobně mám dva sourozence sice starší, ale jsou moji a jsou ti nejlepší. Obě dvě jsou holky, jedný je 28 a druhý 24.
Lenka a Jája, to jsou jejich jména. Lenkamá dceru a to je vlastně taky taková moje ségra.
někdo tvrdí, že menší sourozenci jsou na obtíž a někdo zase, že starší sourozenci jsou na obtíž.
Já osobně si myslím, že člověk si neváží toho, co už má a proto mu nic není dost dobrý.
Jedině sourozenci ví, co vás potěší a co naštve a také rozumí vašemu humoru a skoro nikdy vás nenechají ve štychu.
My ze ségrama zpíváme při 30°C parnech si pouštíme vánoční písničky a užíváme si pohodu.

 
 

Reklama