Druhý svět

18. října 2011 v 20:07 | K@at |  jednorazove
Je sychraví den a já se vracím jako obvykle domů. Někomu se podzim zdá smutný, trudomyslný...já v tom vidím hmm...zvláštnost, je to kouzelné. Miluju ten pocit, kdy mi vítr čechrá vlasy a neposedně nadouvá sukni. dnes ve škole to bylo fádní a nudné, chce to něco, co by mi vytrhlo tu nudu ze života, ale co? Lidi vídám stejné, učivo je nudné.
"Dobrý den.", pozdravím, když okolo mne jde nějaký muž. Nevšimla jsem si jeho tváře, ale vím že z něj něco vyzařuje, ale co chcete po puberťačce, která zrovna přemýšlí nad nesmrtelností chrousta xd.
Naproti mne jdou dvě holky ze školy,na pozdrav zvednu ruku a pokynu směrem k nim. nevím proč, ale moc mě lidi nemají rádi, teda teoreticky mají, ale jen ti, co jim nezáleží jak dotyčný vipadá a upřímně, existuje takový ještě někdo?
Ogbloha je hrozivě zatažená a z nebe se spouštějí tenké nitky kapek, které mi smáčí oblečení. Nevnímám to a užívám si klidu. Ani si nevšimnu, že začíná být tma a pokračuji dál v cestě až do uličky, kde nikdo nebydlí. Sice mně mamka varuje aby jsem tam nechodila, ale já to místo miluju. Dýchají z něj dějiny a něco jako válka, ano cítím prolévanou krev, umírající lidi a...a...nestvůry, které žerou jejich mršiny. "Neeeee!Prosím, dost!Dost!", křičím a s brekem jsem upadla na kolena. Stále se mi promítají ty řvoucí lidé a já...já už nemůžu, radši chci zemřít. Vzpamatuju se a běžím aniž by jsem přes slzy viděla kam.
Zastavím se u velké zdi počmáranou grafity.
Najednou slyším dva muže jak se baví: "Našel si jí? Ne? Jak si to představuješ, zrovna teď, kdy dosáhla věku...", druhý mladší se jen omluvně omlouval, "Promiňte pane, ale nemohl jsem jí najít, jak odešla ze šk...". Najednou jsem se zastavila ve škole...takže je to moje spolužačka, protože "moje" škola je jediná v tomto kraji. Najednou se mi zatmělo, oni mně uviděli a rozběhli se za mnou.... co mám dělat? Slyšela jsem jen hvizd a pak tma...tma...tma. "Halo! Kimi halo!", prudce jsem se zvedla, "Dyť je sobota!". Najednou mi ruka prudce položila na postel a jási uvědomila, že jsem vedle. "Za prvé neni sobota a za druhé nejsi doma.". Opravdu hodně jsem přestřelila nade mnou stála žena, která se na mne přísně dívala. Zastyděla jsem se a už už jsem se chtěla zeptat, kde je moje matka, ale najednou jsem to uviděla. Nebyla to standartní nemocnica, tahle měla nějaké divné přístroje a plno lidí všude kolem. "Dobrý je v pořádku.", řekla ta žena do mikrofonku u úst. Pomohla mi ze židle a zavedla mne do pokoje. "Kde to jsem?", zeptala jsem se a vypadala jsem dost zmateně. "Jseš v laboratoři.", a protože viděla že to stále enchápu, tak se rozpovídala: "seš ve vědecké laboratoři proti upírům (Pozn. autorky: Jak jinak...xD)
máš v sobě geny, které způsobují, že budeš toužit po jejich krvi." Tak těmito slovi se mi otevřel druhý svět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina-san Tina-san | Web | 18. října 2011 v 20:12 | Reagovat

nasadila si mi brouka do hlavy, myslim že v našem světe by to bylo dost zvláštní ale pro me naopak fascinující...

2 sabůna your affiles♥ sabůna your affiles♥ | E-mail | Web | 19. října 2011 v 15:45 | Reagovat

moc zajímavý   článek :))

3 Michi Michi | Web | 21. října 2011 v 17:56 | Reagovat

wau tak toto je nádherné..:)

4 Tina-san Tina-san | Web | 21. října 2011 v 19:41 | Reagovat

tak mi ho hlavne nerikej jeste nejsem na konci :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama